Narodila 3. dubna 1924 v Archangelské oblasti. měla šest sourozenců, jednu sestru a pět bratrů. Kvůli studiu vysoké školy ve čtrnácti letech proti vůli svých rodičů ušla 200 kilometrů přes tajgu a odcestovala do Archangelsku. V roce 1938 se Shanina stala členkou sovětského mládežnického hnutí Komsomol. Při studiu na vysoké škole pracovala ve školce, kdy přes den pracovala a večer se učila. Roza byla nadprůměrně vysoká, měla světle hnědé vlasy a modré oči.

Přihlásit se do armády se rozhodla v prosinci 1941 když zjistila že její bratr padl při obléhání Leningradu. A však vojenský komisař jí k odvodu nechtěl pustit, odvedena do armády baly po několika žádostech až v druhé polovině roku 1943 a zapsala se do centrální školy pro odstřelovačky v moskevské oblasti.

2. dubna 1944 se připojila ke 184. střelecké divizi, kde byla jmenována velitelkou nově zformované samostatné čety odstřelovaček. 5. dubna zabila prvního německého vojáka. podle všeho se poté zhroutila a nemohla uvěřit že někoho zabila, a však je známo že poté neměla problém německé vojáky zabíjet až s chladnokrevným přístupem a ničeho nelitovala.

18. dubna 1944 baly vyznamenána Řádem slávy 3. třídy a stala se první příslušnicí 3. běloruského frontu, která jej obdržela. mezi 6. a 11. dubnem zabila 13 nepřátel. Do května 1944 se počet potvrzených zásahů zvýšil na 17.

Když 22. června 1944 začala operace Bagration ve Vitebské oblasti, bylo rozhodnuto, že odstřelovačky budou staženy. Roza však požádala o vyslání zpět do první linie. Dočkala se však jen odmítnutí žádosti, což ji ovšem nezastavilo a i přes to šla. Za což byla potrestána ale nebyla postavena před vojenský soud. Od 26. do 28. června 1944 se podílela na eliminaci obklíčených německých jednotek u Vitebsku. 8. až 13. července 1944 zúčastnila se bitvy o Vilnius.

31. srpna 1944 měla Roza již na kontě 42 potvrzených zásahů. Dne 16. září 1944 byla Roze uděleno její druhé vojenské vyznamenání, Řád slávy 2. třídy za neohroženost a statečnost projevené v různých bitvách proti Němcům. Roza byla 27. prosince vyznamenána medailí za odvahu za činy během německé protiofenzívy ze dne 26. října kde byla svědkem smrti jejího velitele a hrdiny Sovětského svazu kapitána Igora Asejeva. 12. prosince 1944 byla postřelena do ramene a musela podstoupit operaci a byla několik dní neschopna boje. Ve svém deníku uvedla, že předchozího dne měla prorocký sen, ve kterém byla zraněna přesně na stejném místě.

27. ledna 1945 byl v boji zabit Velitel Rozy a ona přebrala velení a zastoupila ho a však byla těžce zraněna granátem, který jí roztrhl hruď. Byla nalezena dvěma vojáky kteří zaslechly její výkřik ošetřili ji a odnesli z bojiště. Zemřela 28. ledna 1945 ve 20 letech. Zdravotní sestra Jekatěrina Petrovna Radkinovo o ní napsala: „ Zranění, kteří byli v akci s Rozou, byli plni obdivu za to jak zaskočila za jejich mrtvého velitele a vedla je do bitvy. Roza si uvědomovala vážnost svého stavu. Věděla, že to nepřežije. Litovala, že toho dosáhla tak málo. Vzpomínala na své příbuzné a volala svou matku. Byla jsem s ní až do konce. Budu na Rozu vzpomínat jako na živou, neochvějnou a statečnou. Je to opravdová hrdinka.“ Z knihy Z Deníku Odstřelovačky Vydalo: VÍKEND S.R.O., 2021

Z jejích deníků je znát jaká osobnost to byla, jak byla odvážná, chytrá, bystrá a že jí stále přišlo že nedělá pro obranu své země dost. A také že i když to tak nemuselo vypadat víc než po čemkoliv jiném toužila po lásce, jednou si do deníku zapsala: „Moje srdce je těžké, je mi dvacet, ale nemám žádného blízkého přítele (Muže)". Celkový počet jejích potvrzených zásahů se zastavil na čísle 59. Během své služby získala tři vyznamenání Medaili za odvahu a řád slávy třetí a druhé třídy. byla popisována jako extrémně přesná střelkyně, která svou přesností a vynalézavostí předčila i o mnoho zkušenější odstřelovače.

!!!

Potvrzený počet zabití neznamená skutečný počet. U většiny odstřelovačů může toto číslo být až třikrát vyšší. K potvrzení zásahu je nutné aby byl zásah zaznamenán jak odstřelovačem tak „svědkem“ který zásah potvrdí. A ještě se nepočítají zásahy například při boji v zákopech kdy někdy sovětští odstřelovači používali kulomety nebo samopaly a nebo u německých odstřelovačů se počítali pouze zásahy mimo útok nebo obranu.